|
| |
|
|
 |
  
|
Kanalizace patří k
systému technických zařízení budov, která zajišťují správnou funkcí
objektů a zachování hygieny. Účelem vnitřní kanalizace je zajistit, aby
odpadní vody z objektu a přilehlých ploch funkčně souvisejících s objektem
byly co nejrychleji, hygienicky a pokud možno co nejkratší cestou odvedeny
mimo budovu. Řešení vnitřní kanalizace souvisí jednak s danou budovou,
jednak s kanalizací veřejnou, představující současnost technického
vybavení sídelních celků. Systém veřejné kanalizace se skládá ze stokové
sítě a ústřední čistírny odpadních vod, z níž vyčištěná voda odtéká
nejčastěji do vodního toku.
Protože veřejná kanalizace nemusí být vždy v dané lokalitě
realizována nebo může být určena pouze k odvádění dešťové vody, řeší se
odvádění odpadních vod z objektu buď jejich akumulací v žumpě a
periodickým odvozem jejího obsahu, nebo pokud to dovolí místní podmínky,
zřízením vlastní malé domovní čistírny odpadních vod a vypouštěním
vody do vodního toku či trativodu. Celý systém odvodu odpadních vod má
zvláště v oblastech s vysokou koncentrací obyvatel velký dopad na životní
prostředí. U bytových domů je možné odpadní vodu rozdělit na splaškové
(obsahují splašky z kuchyně, koupelen záchodů apod.) a dešťové.
|
Kanalizace, jak ji známe dnes, je relativně mladou technickou vymožeností.
Pomineme-li dávnou historii Římské říše, kdy hygiena těla patřila k
projevu společenské úrovně, a tudíž byla budována důmyslná hygienická
zařízení (např. římská stoka Cloaca maxima), zjistíme, že jde o záležitost
až poloviny 19. stol. V našich zemích se kanalizace, na rozdíl od vodovodů
velmi dlouho, až na ojedinělé stavby, nezřizovala. Budovy totiž nebyly
uvnitř vodou vůbec zásobovány a nutné hygienické potřeby se odehrávaly
venku. Teprve přelom 19. a 20. století přinesl změnu v myšlení obyvatel. V
souvislosti s prudkým rozvojem techniky a novými možnostmi zpracování
materiálů se začaly budovat na našem území první moderní stokové sítě a v
návaznosti na zavádění vodovodu do budov a zřizování splachovacích záchodů
vznikaly i první domovní kanalizace. Moderní stokové sítě se na našem
území datují od druhé poloviny 19. století
|
Vnitřní kanalizace se
skládá s několika částí. Svodné (ležaté) potrubí je vedeno v zemi pod
podlahou suterénu, nepodsklepeného přízemí či pod terénem vně objektu. V
některých případech se zavěšuje také pod strop nebo vede podél zdi v
suterénu. Svodné potrubí je napojeno na kanalizační přípojky ústící do
veřejné stoky, případně je vedeno do žumpy či malé domovní čistírny
odpadních vod. Na svodné potrubí navazuje svislá splašková a dešťová
odpadní potrubí. Splašková potrubí procházejí jednotlivými byty a
pokračují jako větrací potrubí nad střechu. Odpadní potrubí bez větracího
potrubí se zřizují výjimečně, jsou-li splněny požadavky příslušných norem.
Dešťová potrubí vedou po fasádě nebo vnitřkem domu. Dešťové a splaškové
vody musejí být odváděny vždy oddělenými odpadními potrubími. Do
splaškových odpadních potrubí jsou zaústěny připojovací potrubí od
zařizovacích předmětů (umývadel, van, záchodových mís apod.). Každý
zařizovací předmět muže být na kanalizaci napojen pouze přes zápachovou
uzávěrku (sifon), která je buď vytvarována přímo v zařizovacím předmětu
(např. záchodové míse), nebo se k němu montuje jako odpadní armatura
(např. u umyvadla a dřezu).
|
 | Plastová potrubí
Plasty jsou odolné proti korozi, mají hladké stěny, ale
nejsou odolné proti ohni. Pro svodné potrubí zemi se užívá plastové
potrubí z polyvinylchloridu (PVC KG) červenohnědé barvy nebo
polyetylénu (PE) černé barvy. PVC KG se spojují hrdly s těsnícím
kroužkem, PE především svařováním (na tupo, elektrotvarovkami -
provádíme). Pro
odpadní a zejména připojovací potrubí se nejdéle (už od 50. let 20. stol.)
používá PVC (novodur) šedé barvy. Tento plast není dlouhodobě
tepelně odolný (snese teplotu do 40°C, krátkodobě do 60°C), a proto není
vhodný pro potrubí od automatických praček a myček nádobí. Spojuje se
hrdly s těsnícími kroužky nebo lepením.
Dalšími plasty pro odpadní a připojovací potrubí jsou polypropylén
HT (PP HT) šedé barvy, jenž odolává i teplotám do 100°C, a
polyetylén (PE) černé barvy pro teploty do 80°C. Potrubí PP HT se
spojuje hrdly s těsnícími kroužky. Potrubí z PE se spojuje svařováním a
dilatace se řeší instalací dlouhých dilatačních hrdel. V případě potřeby
(např. vede-li odpadní potrubí v blízkosti ložnice nebo dětského pokoje)
je možno použít také potrubí dalších plastů a jejich modifikace, která
mají lepší zvukově izolační vlastnosti, nebo je nutno trubky dodatečně
zvukově izolovat (obložením zvukovou tepelnou izolací).
|
| Kameninové trubky a tvarovky
Tradičním materiálem pro svodná potrubí v zemi a
kanalizační přípojky je kamenina. Kameninové trouby se dříve spojovali
hrdly těsnými impregnovaným konopným provazcem a asfaltovou zálivkou.
Zálivka se často nahrazovala betonovou nebo cementovou kaší, což vedlo k
netěsnostem ve spojích. V současnosti se používá kameninové potrubí s
hrdly s těsnícím kroužkem, který zaručuje lepší těsnost spoje. Kameninové
potrubí je velmi trvanlivé, jeho nevýhodou je však křehkost.
|
| Litinové trubky a tvarovky
Pro odpadní potrubí se v minulosti používaly nejčastěji litinové
trouby a tvarovky spojované hrdly těsněnými konopným provazcem a
olověnou zálivkou nebo hliníkovou vatou. Zálivka bývala někdy nevhodně
nahrazena cementovou kaší, což se stávalo příčinou netěsností. Rovněž pro
svodná potrubí někdy posloužily litinové trouby. Litina je nehořlavá a
odolná proti mechanickému poškození. Při opravách a dodatečném vkládání
odboček se tato potrubí mají opět spojit litinovými troubami, aby nemohlo
dojít k poklesu horní části. Vzhledem k velké pracnosti a vyšší ceně se
tento tradiční materiál v současnosti používá málo. Jeho výhod se ve
spojení s moderními spoji (objímkami se těsněním) využívá u moderního
bezhrdlového litinového potrubí.
|
| Olověné trubky
V minulosti se používaly pro připojovací potrubí, ale v
současnosti již mnohdy nevyhovují, a proto je je při rekonstrukci
nahrazujeme výrobky z nových materiálů (nejlépe plastů). Nahradit je vždy
nutné celé úseky, protože spojování olověných trubek s trubkami plastovými
není vhodné.
|
| Azbestocementové potrubí
Při rekonstrukci (především panelových domů) je
možno narazit na azbestocementové potrubí, které má oproti ostatním
materiálům výrazně nižší životnost způsobeno "hnitím" zejména tvarovek. Pro
jeho zdravotní závadnost a časté netěsnosti projevující se na konci
životnosti je nutné potrubí při rekonstrukci vyměnit.
|
| Ocelové trubky a tvarovky
V minulosti se v ČR pro vnitřní kanalizaci
používaly také ocelové trouby a tvarovky chráněné proti korozi chemicky
(tzv. parkerizací) nebo jen asfaltovým povlakem. Taková potrubí bývají
dnes na konci životnosti. V současnosti se začínají používat pozinkované
ocelové hrdlové trouby s vnitřním pryskyřičným nátěrem. |
|
Základním principem,
na kterém funguje vnitřní kanalizace, je gravitační odvodnění. V
odůvodněných případech, kdy nelze vést připojovací potrubí od zařizovacího
předmětu ve sklonu (min. 3%), je možno řešit odvodnění do gravitačního
potrubí přečerpáním. Na našem trhu jsou dostupné malé čerpací stanice
odpadních vod, které nevyžadují žádné velké stavební úpravy - osazují se
zpravidla za záchodovou mísu nebo do spodní skříňky kuchyňské sestavy v
těsné blízkosti dřezu. Zařízení je napájeno elektrickým proudem 230 V, což
znamená, že nefunguje při jeho výpadku. Rovněž zařizovací předměty v
hlubokých suterénech je nutno odvodňovat přečerpáním.
  
|
Pro dodatečné
připojení pračky (sušičky) nebo myčky je možno použít dřezovou nebo
umyvadlovou zápachovou uzávěrku (sifon) s příslušnou odbočkou. Při
rekonstrukci či novostavbě je vhodnější instalovat speciální zápachovou
uzávěrku pro pračku (myčku), která se vyrábí v provedení na omítku nebo
pod omítku.
|
Literatura:
1) Materiály a technické vybavení současného interiéru - Moderní bydlení,
Bratislavy 2002, Jaga
2) Firemní literatura
3) Archív DUFA |
|
