Voda je jednou ze základních podmínek života. Moderní obydlí si již nedokážeme představit bez zařízení na dodávku vody. Snadná dostupnost vody zapříčinila také výrazný nárůst spotřeby. Vnitřní vodovod rozvádí vodu k jednotlivým výtokům u zařizovacích předmětů. Výtoky rozumíme směšovací baterie na teplou a studenou vodu u umyvadel, van, dřezů a jiných zařizovacích předmětů, nádržkové splachovače na záchodech apod. Životnost vodovodu je menší než životnost stavby. Je to dáno nejen nízkou fyzickou životností použitých materiálů, ale zejména jeho morální životností. Se zvyšujícími se nároky na uživatelský komfort se také mění pohledy na ekonomiku provozu a spotřebu energií. Při rekonstrukcích starších objektů je proto nutno počítat nejen s pouhými opravami a rekonstrukcemi vodovodů, ale i s modernizací celého systému. Nové vnitřní vodovody i modernizace starých vodovodů je vhodné navrhovat tak, aby respektovaly všechny současné požadavky, a přitom umožňovaly uplatnění nových řešení v budoucnu.

Zpět na začátek

    Vodovody byly známy už u starých civilizací. V Indii 4000 l.př..n.l. byly městské domy vybaveny lázněmi, také později na Krétě nebo v antickém Řecku a Říme byly thermy a některé domy vybaveny trubním rozvodem studené a někdy i teplé vody. V našich zemích byl první vodovod vybudován až ve 12. století na Vyšehradě a Pražském hradě. Roku 1348 byla zavedena pramenitá voda vrtanými borovými trubkami do kašen na Karlově a Václavském náměstí v Praze. V 15. století se začala čerpat voda z Vltavy, později také filtrovat a upravovat. První brněnský vodovod spojený s čerpacím zařízením byl vybudován roku 1415. Voda se rozváděla zejména do kašen na dnešním nám. Svobody a Zelném trhu.
    Staré vodovody přiváděly vodu většinou jen do uličních kašen, jen málokdy do domů. Vnitřní vodovody, které byly schopny dopravit vodu do nejvyšších pater domů, se v našich městech začaly provádět až koncem 19.století, a tehdy také bylo možné vybavit byty koupelnami a splachovacími záchody. V důsledku zavedení vody do domů začala stoupat spotřeba vody. Dnešní průměrná potřeba vody se pohybuje mezi 90 až 110 l na osobu a den.

Zpět na začátek

    Potrubí vnitřního vodovodu je napojeno na vodovodní přípojku přivádějící vodu z vodovodu veřejného. Je-li dům zásobován vodou ze studny, dopravuje se voda do vodovodu pomocí automatické tlakové čerpací stanice (malé čerpací stanice se nazývají domácí vodárny). Hlavní uzávěr vody bývá umístěn často společně s hlavním vodoměrem v suterénu nebo v šachtě před domem. Od hlavního uzávěru se voda dále rozvádí ležatým potrubím vedeným obvykle pod stropem suterénu k potrubím stoupacím procházejícím svisle jednotlivými byty. Ze stoupacího potrubí odbočují připojovací potrubí k výtokům. Kromě běžných výtokových armatur (baterie či ventil) se v bytových domech můžeme setkat také s požárními hydranty umístěnými ve skříních na schodišti. Každé stoupací potrubí a byt mají mít samostatný uzávěr. Rovněž před každým nádržkovým splachovačem musí být uzávěr. K bytovým uzávěrům se dnes osazují ještě bytové vodoměry.

Zpět na začátek

Zpět na začátek

    Ležaté a stoupací potrubí pro teplou i studenou vodu musí být vždy tepelně izolováno. Dnes se nejčastěji používají návlekové hadice, což jsou pružné hadice, které se na trubku buď nasunou před jejich instalací, nebo jsou podélně rozříznuty, a proto nasunutí na namontované potrubí se spojí lepící páskou či sponkou.
   Obal s plstěného pásu nepředstavuje tepelnou izolaci, ale slouží pouze k absorbování vody vzniklé orosením potrubím. U kovového potrubí musí tepelná izolace zabránit také orosováním trubek. K tomuto účelu jsou vyráběny izolace s parotěsnou zábranou.

Zpět na začátek

    Dodávka teplé vody je nezbytnou součástí standardního vybavení moderních bytových staveb. Příprava teplé vody se u nových nebo modernizovaných bytů a domů řeší souběžně s vytápěním.

Elektricky ohřívané zásobníky jsou schopny zásobovat jedno odběrné místo - dřez

Zpět na začátek